Opuščená

Ach, vy lesi, tmaví lesi,

lesi miletínstí!

Čemu vy se zelenáte

v zimě, letě rovno?

Ráda bych jáz neplakala,

nemútila srdce;

a řekněte, dobrí ludie,

kto by neplakal zdě?

Kdě mój otčík, otčík milý,

zahřěben vrovece.

Kdě moje máti, dobrá máti?

Travka na něj roste.

Ni mi bratra, ni mi sestry,

junošu mi vzechu.