Jednání II. Píseń Mahuleny

Mahulena:

…Zpívávala jsem, tak se mi zdá.

Kam odlétly ty moje staré písně?

(mlčí, za chvíli počne tiše zpívat.)

Těch dvanáct panen změnilo se v holubice

a sedly na javor, žalostně vrkajíce

a pravily: kdo velké naše hoře

by prozradil, ať oněmí…

(mluví)

Ne, tak to není… Či snad přece…

Nač ale zpívat? Ach, raděj chtěla bych

na světě nebýt... nebýt …

(Propukne v tichý pláč.

Vratko blíží se nesměle plačící Mahuleně.)