Daleko provdaná

Zadała máti, zadała céru

daleko od sebe,

zakázała jí, přikázała jí:

Nechoď, céro, ke mně.

Vyjde maměnka: Co to za ptáčka?

Tak vesele zpívá,

jak zpívávała má céra miłá

dyž doma bývała.

Já se uděłám ptáčkem jeřabým,

poletím k maměnce,

a sednu si tam na zahrádečku

na bíłú leluju.

Ej kšohej, kšohej, ptáčku jeřabý,

nełámaj leluje,

jak mně ju złomíš a nedołomíš,

ona mně uvadne.

Dobře vám było, maměnko miłá,

leluju saditi,

ale mně je zle, maměnko miłá,

ze złým mužem byti.

Nechoď, céro má, nechoď má céro,

křivdu žalovati,

dyž si to chtěła, to si se, céro,

měła nevdávati.

Nepřišła sem já maměnko miłá,

leluje łámati,

ale se přišla, maměnko miłá,

sobě stěžovati.