Hvězdy

Za nocí bílých tichý astronom utíká k hvězdám.

Bože, co v nich hoři? Co krásy, ohně pluje v světě tom

na vlnách nebeských moří!

Ó tajemné hvězdy! To marná touha chtíti zachytit

tu krásu všecku v objetí, jež dusí!

Že z dálky splývá v duši hvězdný svit,

to hvězdáři stačit musí...

Ó daleké hvězdy!

Tajemství sladké hvězdy potkávat!

At jiných krok se třeba blíž k nim točí;

mně stačí, když mi jenom v cestu oaď svit

vašich nebeských očí,

ó drahé nvězdy!

A vyhýbat se?

Marný, marný boj!

Ta cesta bez vás chladně k srdci sáhne,

a víc jen roste divný neopokoj...

Ó hvězdy, co mne k vám táhne?

Ó moje nvězdy!