Podzim

Jak listí spadává zticha v aleji vaší jak dech,

slyším, jak písní to dýchá z keřů a ze stromů všech.

Pohádka o dlouhé touze tak sladká z růžových dob,

listí znalo ji pouze padajíc do vašich stop.

Jak jste tu zatím šla z domu, chvělo se teskně vám vstříc,

ó, souzvuk duší a stromů,

kdo z nás vás miloval víc?

To listí tiše tak splývá,

kdos v touze jak by v něm dých,

o vaší kráse si zpívá důvěrník čekání mých.

To listí tiše zřím splývat, ó, spjat svůj osud tak s ním:

o vaší kráse si zpívat a odejít s listím tím.