Vždy v ráno jarní

Vždy v ráno jarní, včera jak dnes,

drozd tady zpívá, na větvi kdes,

vždy tatáž píseň, tón známý zpola,

tak radost jásá, tak touha volá.

V hluk města třese tónů svých jas,

když přichází Kdos, vždy zmlkne zas...

Ó drozde, bratře, neznámý soku,

já vím: ty slyšíš hudbu těch kroků!

Neviděn, tichý, ve stromech skryt,

ty, Její kroky necháš jen znít,

tvá píseň mlčí, jen touha dýchá,

a hudbu duší posloucháš zticha.

Ó, je to kouzlo: tu chvilku jít,

nic neslyšet, jen krůčky ty znít,

před sebou vidět -- ó, akord bezejmenný!

ten černý vlas, vonný, zapletený...